Mikrobiální diagnostika = úspěšná léčba

Parodontitida je infekční onemocnění závěsného aparátu zubů, které je primárně vyvoláno specifickými druhy bakterií. Na vzniku, průběhu i úspěšnosti léčby mají vliv i vnější faktory (kouření, stres, výživa, úroveň dentální hygieny), ale i vnitřní faktory - genetické a imunologické charakteristiky pacienta.

Úspěšná léčba parodontitidy je založená na snížení počtu parodontopatogenních bakterií a stabilizování periodontálního stavu.

Proč by analýza VariOr® Dento měla být součástí Vaší ordinace?

• Přesnější diagnóza

Tam, kde jsou přítomny tkáňově-invazivní parodontální bakterie, jako jsou například Porphyromonas gingivalis nebo Aggregatibacter actinomycetemcomitans, jsou mechanické metody, jako je root-planing nebo deep-scaling, často neúčinné při eliminaci patogenu. Přes pečlivou léčbu je výsledkem progresivní ztráta pojivové tkáně a kosti. V takových případech je souběžná antimikrobiální terapie - prováděna pouze po mikrobiální diagnostice - samozřejmě mnohem efektivnější a současně má méně nežádoucích účinků. Výběr vhodné antimikrobiální léčby a forma aplikace by měl být založen na bakteriálním spektru a klinické diagnóze parodontitidy.

• Cílená léčba

Pozitivní vliv aplikace antibiotik při léčbě parodontitidy byl potvrzen v odborné literatuře ( Haffajee et al., 2003, Herrera et al., 2002). Zejména pak v její kombinaci s mechanoterapii. Nasazení antibiotické léčby by mělo být cílené a šetrné, mikrobiální analýza by mu měla vždy předcházet.

Spektrum bakterií i jejich množství se může mezi jednotlivými pacienty v periodontálním onemocnění značně lišit. Je tedy důležité stanovit typ a množství přítomných bakterií a díky tomu cíleně zvolit vhodnou účinnou látku a vytvořit základ pro odpovědné použití antibiotik.

• Celkové zdraví

Prozánětlivé látky, produkované během imunitní reakce v odpovědi na přítomnost patogenních bakterií  ovlivňují celou řadu chodů v lidském organismu. Mají vliv na průběh a regulaci zánětu, pokud je zánět dlouhodobý, neřešený (což u parodontitidy obvykle je) může jejich neustálá produkce vést k celé řadě nevítaných procesů: agregaci krevních destiček, podpoře zánětlivých změn na dásni (tvorba parodontálních chobotů, útek kostní tkáně a vazivav okolí zubu), zvýšení hladin systémových zánětlivých markerů.

Tyto procesy ovlivňují i cévy srdce a dalších orgánů. Jakýkoliv dlouhodobý a neřešený zánět v těle narušuje výstelku našich cév, ta se stává tzv. lepivou – agregují k ní krevní destičky, cholesterol, mohou se na ní usadit i patogenní bakterie, které pronikly do těla  z míst zánětu. Obranná imunitní reakce pak už pokračuje přímo na výstelce cév. Zmíněné procesy jsou pak příčinou aterosklerózy, infarktu myokardu, mozkové mrtvice, či předčasného porodu. Do souvislosti se zubním kazem či parodontitidou se v poslední době dostávají i taková onemocnění jako je artróza, cukrovka či autoimunitní choroby.

Stomatolog by pak na základě mikrobiální analýzy měl být ten, který první upozorní pacienta na další možná rizika a doporučí návštěvu specialisty.

Následující tabulka ukazuje kauzální spojistost  paropatogenních bakterií  k systémovým onemocněním:

Citovaná literatura:

Haffajee AD, Socransky SS, Gunsolley JC. Systemic antiinfective periodontal therapy. A systematic review. Ann Periodontol 2003: 8: 115–181.

Herrera D, Sanz M, Jepsen S, Needleman I, Roldan S. A systematic review on the effect of systemic antimicrobials as an adjunct to scaling and root planingin periodontitis patients. J Clin Periodontol 2002: 29 (Suppl. 3): 136–159.)